10/11/2026
Stavte se k nám o víkendu na Svatomartinskou husu.
Šejdorfský mlýn
O MARTINSKÉ HUSÍ PEČÍNCE...
Věřte nebo nevěřte těm dvěma legendám, asi většina venkovských chovatelů dává za pravdu logičtějšímu výkladu, na který přišla jistě moudrá hlava, že o svátém Martinu se pobíjejí proto husy, poněvadž v té době první krmné husy dorůstají. Hlavni věcí však je, že svátek Martinův a pečená husa patří od pradávna nerozlučně k sobě. Upéci husu pěkně do zlatova, bývalo kdysi velkým uměním hospodyněk, asi jako dnes vystačiti s přídělem...My si dnes z toho všeho dáme jen pozor, zda přijede ten husí patron na bílém koni... To bude jediné, čím památku husího patrona jak náleží uctíme. Miron Cyril Sígl, Polední list 1944
Martinská husa........ Vyslovte tato slova několikráte za sebou a neodoláte pokušení, abyste se svou drahou polovičkou se domluvil, jestli by nemohla se letos častěji objevit na Vašem stole obložená nadýchanými knedlíky a šťavnatým zelím k potěše a blahobytu všech příslušníků Vaší rodiny. A takovou možnost, připraviti svým milým překvapení pěknou posvícenskou husičkou, aniž by za ni haléře vynaložili, bude míti čtenář Rozkvětu v měsíci říjnu a listopadu, v měsících posvícenských. Žádný trik, žádné losování, žádné rozdávání prémií. Každý bude míti možnost si ji opatřili, aniž by svůj rozpočet zatížil. Jsme na plné vysvětlení připraveni pro 40. číslo Rozkvětu, jež vyjde jako první po 1. říjnu, tedy počátkem nového kvartálu. Hodí se nám to právě, poněvadž v tu dobu rozhodují se mnozí, který časopis na nové čtvrtletí si předplatí. Rozkvět, obrázkový čtrnáctideník, 1927
Tradice svatomartinské husy má své kořeny v hluboké minulosti a je obestřena řadou legend a historických souvislostí. Vznik této tradice je často připisován Německu, kde již v době Karla Velikého, tedy v 8. až 9. století, bylo zvykem, že den sv. Martina (11. listopadu) sloužil jako podzimní termín pro odvádění úroků a robotních dávek vrchnosti, přičemž mezi odváděnými dary nechyběly právě dobře vykrmené husy.
V českých zemích je tradice martinské husy doložena již v 15. století, kdy se husy objevovaly v koledách a byly součástí řádů řeznických cechů. V 16. a 17. století se pojídání husí stalo populárním motivem v literatuře a bylo také předmětem kritiky ze strany reformačních kazatelů, kteří brojili proti přílišnému hodování.
Další zajímavostí spojenou s touto tradicí je její spojitost s ukončením zemědělského roku a začátkem adventního půstu, který v minulosti trval šest týdnů. Svatomartinská hostina tak představovala poslední příležitost k hodování před obdobím střídmosti. V některých regionech byly husy dokonce odváděny vrchnosti jako součást povinných dávek, což svědčí o jejich hospodářském významu. Z martinské husy dostával nejnižší sluha křídlo, aby prý při práci jen lítal, vyšším podávalo se stehno, hospodář ale sám si ponechával kobylku a sanici. Z kobylky prorokoval vlastnost budoucí zimy, kobylka bílá nebo přimodralá znamenala tuhou zimu. Sanici usušenou trhával раk hospodář s hospodyní, kdo kratší kousek podržel v ruce, umřel prý dříve. Ve 30. a 40. letech 20. století bylo v Československu známo na padesát druhů hus (divoké a domácí, bílé a šedé, pomořanské, emdenské, toulouské, labutí neboli čínské, kadeřavé, kanadské a také české).
České hospodyně a kuchařky nakupovaly hlavně husy libušské a sadské. Husy libušské byly vykrmovány ovsem na maso, sadské šiškami na sádlo. Česká husa, i když poněkud menší než některé druhy ze západní Evropy, byla známkou prvořadé jakosti a co do jakosti masa a sádla, velikosti a chuti jater i jakosti peří nedostižná. Libušská výkrmna (založena Františkem Šťastným), nakupovala domácí husy z různých koutů jižních Čech a Pošumaví, které následně po dobu tří až čtyř neděl vykrmovala, škubala (též třídila peří na prachové, drobné a brky) a rozvážela na trhy do Prahy a celé řady dalších měst. Martinská husa neunikla ani reklamě.
Československo navázalo na zavedenou praxi z monarchie a využívalo oblíbený reklamní plakát, plechové či smaltové cedule, reklamní sdělení s tradiční kombinací obrazu a nápaditou veršovanou pobídkou. Pokrok a modernizace s sebou od poloviny 30. let přinesl reklamní filmy, reklamu v rozhlase, na gramofonových deskách či diapozitivech. Získat své pravidelné čtenáře se pokoušely také časopisy a noviny.
Důvodů proč se ze svátku sv. Martina stal den dobrého vína a jídla, je hned několik. Začátek listopadu je časem ukončení zemědělského roku. Rolníci potřebovali na trzích prodat přebytky, aby měli peníze na splacení úroku vrchnosti. Zároveň po sv. Martinovi následuje předvánoční půst, tudíž je zde dobrý důvod, najíst se nepostních pokrmů do sytosti. Svatomartinské hody mají ve 3. tisíciletí veskrze nenáboženský charakter, minimálně u nás. Neodmyslitelně totiž patří k oslavám konce podzimu a příchodu zimy. V současné době se navíc každoročně v různých městech po celé České republice konají veřejné svatomartinské hody.
Zdroj: Pestrý týden, V. Neubert a synové, Praha XV., 26.8.1939, č. 34, s. 16-17; 10.11.1928, č. 45, s. 18-19, Rozkvět, obrázkový čtrnáctideník, 1927, č. 39, s. 9. Martinskou husu zadarmo!